1. listopadu 2017 - Italský večer

1. listopadu 2017 v 21:08 | Solcito |  Zápisky
Italština je sexy. Přiznávám to naprosto bez okolků, a to ne proto, že bych si našla nějakého Taliána (i když by mi to prý bylo podobné). Jako každý s civilní nálepkou "metalista" (dobře, v mém případě i "folklorista") mám i já svoje hudební guilty pleasures. A jeden z nich má příjmení Ramazzotti. Poté, co má někdejší paměťová karta odešla do křemíkového nebe, což se stalo před více než třemi měsíci, jsem se rozhodla konečně si tu záložní vytunnit ke svým představám. A tak poté, co se mi stahovali mí rovněž italští oblíbenci - power metaloví Rhapsody (of Fire), říkal mi hlas v mé hlavě: "Dej si tam Ramazzotiho!" Výsledek? Už třetím dnem poslouchám několikrát denně dokola jednu a tu samou písničku, tu jedinou, jíž jsem onomu hlásku vyhověla:




Energie té písně je jako fuoco, tedy oheň a na povzbuzení funguje téměř okamžitě. Vytahuji stará vypálená CD z doby, kdy jsem Erose poslouchala "ve velkém" a nebylo mi ani patnáct. Stará láska nerezaví, že by tohle byl důkaz? Mobil se také postupně začíná plnit písněmi v italštině od výše zmíněných Ramazottiho metalových krajanů a já chtě nechtě, musím uznat, že italština je snad ten nejvíc sexy jazyk na světě, kam se hrabe španělština! (A zdůrazňuji, že Ramazottiho zjev na tomto názoru nemá žádný podíl. Co se týče někdejšího zpěváka Rhapsody - Fabia Lioneho - tam už to bude horší...)


Další fuoco v pořadí - že ono to souvisí s tou ohnivou Freyou, jíž jsme nedávno obětovali? Jak už víte, na náhody nevěřím a po předminulém víkendu už vůbec ne. Ty zvláštní "náhody" mě opět pronásledují tak jako na jaře a já se vsadím, že má momentální posedlost italštinou (a zejména pak písněmi, obsahující v sobě slovo fuoco) je jednou z nich. Jak jinak si vysvětlit, že jsem před pár dny ke své vší radosti zjistila, že Rhapsody Reunion, tedy Rhapsody v téměř původním složení, už zveřejnili data svých zastávek v Čechách a na Slovensku!? A čím více písní v italštině zapějí, tím lépe!

Začínám si uvědomovat, jak moc skvěle bych se cítila při své červnové procházce po Miláně, kdyby mi do uší hrálo de facto cokoliv v italštině. Ale já si v tu dobu pouštěla zejména indiány z And a pak Freedom Call s myšlenkou, aby rozptýlili můj smutek... Což mi připomíná, že mou e-mailovou schránku už pár dní zahlcuje newsletter od leteckých společností s dost lákavou nabídkou na levné letenky do Milána. Ještě jednou v lepším psychickém rozpoložení (a s italštinou v uších)? Něco mi říká, že bych měla mamce splnit sen, aspoň na pár dní. Jenže ta je ještě více nevyzpytatelná než bohové, tak si umím představit, jak před ní stojí se dvěma letenkami v rukou a ona mi říká: "Já nikam nepojedu." Také jsem to slíbila kamarádovi, když se mu nevedlo lépe. Ostatně ten jeho stav tak nějak přetrvává... Nu, jak zběžně rychle koukám, ty ceny už tak příznivé nejsou, jako třeba předevčírem, tedy je to dobrá poznámka k zamyšlení do budoucna, avšak teď je čas na další italský hudební orgasmus:

Luca Turilli je fenomenální skladatel a Fabio zase perfektní zpěvák; právě jejich hudba byla ta první, jež mi při poslechu navodila "kožní orgasmus." A ostatně se jim to daří dodnes. (Ano, tohle nezpívá Fabio, ale i tak je to perfektní píseň, která neunikla mé zbystřené pozornosti už v moment, kdy jsem ji slyšela poprvé.) Na mysl mi hned vyvstane Luna, skladba ze stejného alba a mimojiné cover od Alessandra Safiny, který si dáme v originále:


Itálie není určitou hudební kolébkou jen tak zbůhdarma, své kvality prokazovala, jak jistě víme, i ve stoletích dávno minulých, a tak ten dnešní italský večer zakončíme nesmrtelným, mou máti i zmíněným Lucou Turillim milovaným Vivaldim a jeho Podzimem, byť mám radši Jaro. (Pizzu na dnešek nemám.)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama