Červenec 2017

"Ahoj, tady babička z Moravy"

23. července 2017 v 12:25 | Solcito |  Zápisky
Má duchovní cesta mě učí k úctě k předkům. Jenže jak s tím naložit, když některé z nich prostě neznáte, byť víte, že jsou pravděpodobně stále naživu? Tajemná babička z Moravy, kterou jsem nikdy neviděla, mě fascinovala už od dětství - jako dítě jsem byla přirozeně zvědavá a nechápala jsem, jak závažné věci se mohou stát na to, aby se pokrevní příbuzní přestali stýkat. Pokrevní natolik, jako matka a synové. Avšak jak jsem byla starší, začala má touha po poznání té neznámé osůbky pozvolna opadávat. Vypadalo to na věc více než třicet let promlčenou - tak dlouhou dobu se táta se strejdou se svou matkou neviděli. Avšak pravidelně každý rok, převážně v létě, jsem na ní intenzivně vzpomínala a hledala nejrůznější způsoby, jak by jí šlo zkontaktovat. Přece jen krev není voda. A co bylo, to bylo, to se mě netýká a já mám právo na to poznat své předky. Jenže jsem neměla k nápomoci vůbec nic. Pouze jméno a pravděpodobné město bydliště. Mé pokusy dohledat jí na internetu ztroskotaly a rodina z tátovy strany mé zapálení pro věc nesdílela. Zájem měla zejména babička z matčiny strany a máti, která si s ní svého času (= před dvaceti lety) dopisovala. A právě jeden z dopisů mě přivedl na správnou stopu.