Do zahraničí s batůžkem o rozměrech 42x32x20

26. června 2017 v 0:54 | Solcito
Ačkoliv jsem se měla soustředit zejména na učení, vlivem nepříznivých okolností (jak se můžete dočíst v minulém článku) jsem se rozhodla provětrat si hlavu opět cestou za hranice naší republiky. Mé oko padlo z blíže na Anglii se zpáteční zastávkou v Milánu (no neber to, letenka o polovinu levnější než přímák a osm hodin času!). Malovala jsem si, jak se budu promenádovat po letišti s takovým tím malým kufříkem, který lze považovat za příruční zavazadlo. Avšak co čert nechtěl, jeden ze tří letů měl přísnější omezení na příruční zavazadlo, a to na výše zmíněných 42x32x20 cm. Když si představím, že kolikrát jenom výlet na víkend znamená táhnout s sebou k prasknutí narvaný batoh, měla jsem vážné obavy, jak tohle zmáknu. V den odletu bylo přes pětadvacet stupňů a navléci na sebe více, než je nutné, nepřicházelo v zájmu zachování svého zdraví v úvahu. A tak přede mnou stála další challenge pro mou maximalistickou povahu.



Narozdíl od cesty do Norska, které je finančně nepříznivé a navíc zahrnovalo pobyt v přírodě, jsem tentokrát jela pouze do měst, kde se při nejhorším dá všecko pořídit, případně zapůjčit od přátel z baráku, kam jsem "složila hlavu." Odpadly tak zejména položky v podobě jakýchkoliv potravin a také strach z možnosti, že něco (vyjma veledůležitých letenek) zapomenu. Zbývalo položit si otázku, co na těch dohromady šest dní budu skutečně potřebovat, potažmo chtít. Zatímco v Británii hlásili zamračené, typicky anglické větrné počasí s teplotami max. 18°C, v Itálii mě čekal nejteplejší den onoho týdne v podobě třiatřiceti ve stínu, což situaci dvakrát neusnadňovalo. Přeci jen jsem se však zabalit zvládla bez problémů, což mě utvrdilo v souhlasu s myšlenkou, že na týdenní dovolenou po Evropě člověk s sebou opravdu nepotřebuje nic víc, než příruční zavazadlo, jak proklamují zkušení cestovatelé.

Batoh zevnitř působil jako kdyby patřil programátorovi hry Tetris (nebo mojí babičce, jejíž narvaná lednička je Tetris v praxi) - naučila jsem se efektivně balit si oblečení do ruliček tak, aby zabíralo co nejméně místa. Tož co jsem s sebou do toho malého ruksaku zabalila?
  • foťák (bez brašny)
  • mini notebook, flashka
  • peněženka & doklady
  • veškeré studijní materiály ke švédštině - složka handoutů, sešit s gramatikou a sešit se slovíčky (zkouškové na mé spontánní cesty nebere zřetel)
  • propiska
  • slamák (do Milána; nechápu, jak se mi podařilo jej složit tak, aby nepřišel k újmě)
  • krátké šaty
  • 2x triko krátký rukáv
  • 2x barevné silonky
  • 2x ponožky
  • 4x kalhotky
  • lehké turecké kalhoty "na doma"
  • bolerko s dlouhým rukávem (náhrada za mikinu, kterou jsem si stejně na místě musela půjčit)
  • zipový sáček s tekutými kosmetickými miniaturami - celkem 9 ks do max. 50 ml/1 položka + houbička na odličování
  • kartáček na zuby
  • hadřík na brýle
  • zrcátko a kosmetická taštička s make-upem
  • 3x štětec na dekorativní kosmetiku (ano, i takové vymoženosti se vešly; ženská se nezapře)
  • 2x balíček papírových kapesníků
  • dámské hygienické potřeby na cestu (menstruace si taky nevybírá...)
Mám pocit, že od chvíle, kdy se mi to vše podařilo zabalit tak, abych vytyčené rozměry nepřesáhla, už mi na jedno/dvoudenní výletování po Čechách budou stačit jenom prostory kapes.

V době odletu jsem měla na sobě:
  • spodní prádlo
  • triko krátký rukáv
  • silonky
  • kraťasy
  • pásek s řetězy (který se nekamarádí s letištními kontrolami stejně jako botky s okovanou špičkou)
  • glády
  • přívěsky (Mjöllnir a runový amulet vyrobený na cestu)
  • křivák (a bylo mi vedro jak cyp, ale v Anglii se ukázal nepostradatelným)
Na místě zůstalo zanecháno jedno tričko, které jsem zapůjčila a bude mi navráceno v červenci. I tak bylo balení na zpáteční cestu další challenge, neboť jsem si z Anglie vezla suvenýry v podobě kopy nášivek, jejíž většinu jsem dostala jako dárek, kamenů do sbírky z čarodejnických obchůdků a zejména dvojech šatů, které zapříčinily, že šlo batůžek stěží zavřít. Vše se nakonec zvládlo a do Itálie jsem letěla nabalená jak cibule a ihned po přistání se převlékala. To samé při cestě do Čech. Nicméně předpověď nelhala a dočkala jsem se slibovaného třiatřiceti-stupňového vedra. Bohům žel na teplotní rozdíly Anglie - Itálie zareagovalo moje tělo týdenním kašlem s pořádnou rýmičkou... I tak svého spontánního výletu nelituju, byť se navíc odehrála i jedna dost nepříjemná věc. Opět jsem byla obohacena po duchovní stránce, k čemuž by bez onoho výletu nejspíš nedošlo, čili muselo se tak stát.

Za týden to vypadá na návštěvu druhé strany republiky cca na tři dny, tak třeba si tentokrát opravdu vystačím s prostorem kapes. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viollet Viollet | E-mail | Web | 26. června 2017 v 9:41 | Reagovat

Joo, retezy a kanady... Si vzdycky pripadam jak kriminalnik, kdyz me sacujou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama