Červen 2017

Do zahraničí s batůžkem o rozměrech 42x32x20

26. června 2017 v 0:54 | Solcito |  Zápisky
Ačkoliv jsem se měla soustředit zejména na učení, vlivem nepříznivých okolností (jak se můžete dočíst v minulém článku) jsem se rozhodla provětrat si hlavu opět cestou za hranice naší republiky. Mé oko padlo z blíže na Anglii se zpáteční zastávkou v Milánu (no neber to, letenka o polovinu levnější než přímák a osm hodin času!). Malovala jsem si, jak se budu promenádovat po letišti s takovým tím malým kufříkem, který lze považovat za příruční zavazadlo. Avšak co čert nechtěl, jeden ze tří letů měl přísnější omezení na příruční zavazadlo, a to na výše zmíněných 42x32x20 cm. Když si představím, že kolikrát jenom výlet na víkend znamená táhnout s sebou k prasknutí narvaný batoh, měla jsem vážné obavy, jak tohle zmáknu. V den odletu bylo přes pětadvacet stupňů a navléci na sebe více, než je nutné, nepřicházelo v zájmu zachování svého zdraví v úvahu. A tak přede mnou stála další challenge pro mou maximalistickou povahu.

20. června 2017

20. června 2017 v 3:14 | Solcito |  Zápisky
Včera jsem měla rozepsaných několik desítek řádků o životním mottu (které je zároveň brzditelem) mé tety. Jde o větu plnou obav - Keď sa čosi doserie... Jelikož však jedním nepatrným kliknutím došlo k nenávratné ztrátě oněch řádků. Bylo jim evidentně předurčeno nespatřit světlo světa, tudíž začneme bez omáčky. Ačkoliv od velké Změny v únoru jsem naladěna vesměs na pozitivní myšlení a přístup, okolnosti zkrátka a dobře došly do bodu, že sa čosi naozaj dosralo. A v posledních dnech se u mě každý den střídají dvě nálady - ta první, kdy plná optimismu věřím, že se vše zvládne a nějak (dobře) to dopadne a ta druhá, kdy mi slzy tečou proudem. Osud se rozhodl dát mi lekci, při níž postupně zjišťuji, jak moc psychicky odolný člověk je a kolik se toho dá vydržet. Sama se divím, neb stát se některá z těch skutečností před rokem, porazila by mě i sama samotinká a ne posílená o další nepříjemné "kamarádky."

Není to tak dávno, co se v naší učebnici srbštiny objevila kapitola s tématem problémů. Součástí bylo i jakési cvičení v podobě komparatistiky daných problémů ve vztahu k osobnímu názoru dle jejich vážnosti šta je veći a šta manji problem za mene. Z top trojky těch nejhorších se mi hned dva nedávno splnily a jeden dokonce na2. (Přičemž si dle Murphyho zákonů všechny vybraly tu nejnevhodnější dobu - konec semestru a zkouškové.)