23. května 2017

23. května 2017 v 3:10 | Solcito
"I'm still alive
Ready to feel the wind in my hair
And know there are so many things to share
I will write my story again
Masterplan of a new kind
I was lost but now I'm found
I'm still alive"

- příhodná píseň pro nový začátek, či spíše volné pokračování. Letos na jaře to byla píseň zcela jasně o mně. I was lost but now I'm found...
Před pár minutami jsem zoufale potřebovala sešit. Nějaký celkem pěkný poznámkový blok, který jsem nenašla. Ukázalo se, že všechny zápisníky již slouží jinému účelu. Až na jeden jediný, vyloženě hnusný kostkovaný sešit. Ale žel bohům, nebyl po ruce jiný. A když má člověk nutkavou potřebu psát zrovna nyní, nebylo zbytí. Zároveň se však objevila nutkavá potřeba jiná. Vzpomenout na staré časy a pustit své myšlenky do internetového éteru. Teď mám nejen kostkovaný sešit, ale také další poznámkový blok, o něco prezentativnější, než onen kostkovaný zápisník nalezený v šuplíku.


Posledním opravdu pěkným zápisníkem v mé "sbírce" byl ručně vázaný sešit s přebalem ve formě mapy jakési zapadlé končiny naší země. Miluju mapy. Skončil jako sešit na gramatiku srbštiny, byť to s ním původně vypadalo nadějněji. Další, ne moc pěkný, ale pro můj účel přijatelný (= nelinkovaný a hlavně nekostkovaný!) našel využití pro slovíčka, opět srbská. A protože přírodu máme jen jednu, místo toho, abych zaplašila náladu psavou na ráno s vidinou koupi sešítku nového, vzala jsem za vděk alespoň oním kostkáčem, v němž mám místo alespoň na dalších deset let, jako tomu bylo u "deníku" minulého. Ale protože stará láska nerezaví, kostkovaný sešit mi pochopitelně nestačil...

Od února se hafo věcí změnilo. Strašné hafo, a přesto je lze zastřešit výše zmíněnou písní od Starovarius, neb její textová hodnota je neuvěřitelně výstižná. Jako by mi narostly křídla. Splnila jsem si sen - navštívila jsem Norsko. A Norsko mi otevřelo oči a srdce. Těch deset dní bylo pro mé někdejší já něco naprosto nepochopitelného. Velice nenásilnou cestou mě ten pobyt donutil podívat se na život z jiného úhlu a načerpávat nové možnosti. najednou se dostavila i vlna inspirace a především sebejistoty. Cítím se silnější a šťastnější než kdykoliv dříve (a to i přesto, že je zkouškové, které trávím vypisováním po nocích místo učení!). Březen a duben jsme protančila v rytmu indiánských písní, a to, co se dříve jevilo jako nereálné, se ukázalo s trochou vůle býti vlastně jednoduché. Koncem dubna mi srdce vyskočilo až do krku ve chvíli, kdy letadlo dosedlo na plochu letiště Oslo - Gardemoen. Po fantastických desíti dnech jsem se plná dojmů, s hlavou o něco níže než v oblacích jako ve dnech předchozích, ale přesto šťastná a nadšená, vrátila zpět. Nyní vidím svět staro-novýma očima. Očima, které se po dlouhé době otevřely dokořán. Očima, které byly dříve přišlápnuté, a to dokonce díky vlastní autosugesci. Před hodinkou jsem četla zajímavý deníčkový článek, který mě navnadil si tyto myšlenky zapsat. Teď hned.
Na mysl se mi v souvislosti s nimi, ač nevím přesně proč, stále vrací jedno jméno - Solcito. Budiž tedy, Jeden úžasný člověk mě tak jednou nazval. Ačkoliv jsem se prvně ošívala, on však možná viděl hlouběji, než sám tušil a než jsem viděla já; došlo mi to až časem. Nikdy jsem jména nebrala na lehkou váhu. (Amatérská) Antropoonomastika je mou velkou láskou již od dětství, proto nosím jmen hned několik. Vždy s nějakou významnou životní událostí jsem si (při)vybrala nové. A to vždy poměrně přirozeně. Nyní mi došlo, že ta nová mám od nedávna hned dvě. A tentýž zmíněný mi ukázal nový pohled na svět a pomohl mi opět rozžehnout vnitřní plamen energie...

"I'm still alive
Ready to feel the wind in my hair
And know there are so many things to share
I will write my story again
Masterplan of a new kind
I was lost but now I'm found
I'm still alive"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 skr skr | Web | 23. května 2017 v 9:30 | Reagovat

Velmi zajímavý blog. :- )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama